Střepy rozbitého džbánu,
skvrny rozlitého vína,
za stěnou z paravánu,
skrytá je cizí vina.
Osud se procházel kolem,
zanechal za sebou stopy.
Dva póly za jedním stolem;
pochopí, nebo se nepochopí ?
Ze střepů poskládej džbán
a víno zpět do něho vlej.
Měsíc, ten starý bonviván
má stříbro na prodej.
to je moc pěkný
19.08.2024 17:30:53 | Chane
Ty dva póly za jedním stolem... myslím, že možná není tak úplně nutné, aby se pochopily...spíš se - doplní:-)
Je to jako představa dvou stran jedné mince...úsměv mám, i když je to tu plný střepů...ale kolem střepů se přece vždycky vochomejtá štěstí:-)
Moc pěkné dílko, díky za něj, Kane:-)
Krásnej den přeju:-)*
19.08.2024 14:22:42 | cappuccinogirl
Jenže my nevíme, jak jsou ty póly polarizované. Mohou se přitahovat, nebo odpuzovat; a, co teď ? Děkuji za přání i za komentář. Taky ti přeji hezký zbytek dne. :-))
19.08.2024 17:55:52 | Kan
Tak - jen hypotéza... kdyby se odpuzovaly, zvládly by se sesednout k jednomu stolu? Pak by asi bylo líp zkoumat, jak široký maj pole působnosti...a co jim ten prostor umožňuje:-)A už tu máme hybný síly, úhybný manévry...a taky takovej ten styl zakázanýho ovoce...protože právě k čemu bys neměl, nebo vůbec nemůžeš, tě přece leckdy nejvíc láká:-)
19.08.2024 18:05:53 | cappuccinogirl
Já myslím, že to bylo tak, že se něco stalo a musí se to napravit. No a teď je třeba se dohodnout, co s tím. Všelijakým kejkováním se problémy jen a jen prodlužují a prohlubují, až není ani jedna strana přístupná rozumnému řešení. :-))
19.08.2024 21:27:55 | Kan
Někdy uměle kejklíš třeba jen z toho důvodu, že nevíš nic lepšího:-) U některejch situací se těžko hledá řešení...takový to jednoduchý rozetnutí - není možný všude:-) Že se tím situace stává nepřehledná a únavná pro oba zúčastněný, je nabíledni:-) Život je někdy otravnější než strichnin:-)
19.08.2024 21:45:48 | cappuccinogirl
Přímá cesta vede k řešení. Možná ne ideálnímu, ale k řešení, a to k okamžitému. Protahování agonie vede k bolestnému konci. " Důmyslné strategie " jsou cesta do pekla. Kličkování bych já bral za pokus o podraz. :-))
19.08.2024 22:49:40 | Kan
Nepřekvapuje mne, co jsi teď napsal, dokážu si to srovnat v hlavě...ale ne ve svý, příteli, jen v tý tvý:-)))Páč u té tomu rozumím:-)
19.08.2024 22:54:08 | cappuccinogirl
Zkus to. Stačí přestat obcházet dům a hledat kudy do něj vejít, když stačí otevřít hlavní dveře. :-))
19.08.2024 23:46:33 | Kan
Hmmm...ok, pokud hlavní dveře otevřít jdou, pak je to opravdu ta nejschůdnější, nejmoudřejší a nejrychlejší cesta...jenže někdy třebas právě od těchhle dveří nemáš klíč...nebo jsou zaseklý, nebo víš, že tě právě za nimi čeká vzteklej pes:-)))
Neber to jako vytváření umělejch zbytečnejch "kdyby"... Život je plnej zákrut, málo co je přímočarý...ale jak jsem napsala na začátku, tvůj pohled se mi líbí, pokud je možnej, pak jsi nemoh nastínit lepší řešení:-)*
19.08.2024 23:57:59 | cappuccinogirl
Otevření dveří je první krok, k tomu nepotřebuješ klíč. Hledání klíčů je, zase, jen kličkování. Spousta lidí hledá neustále nějaké to "ale" a "zaručeně " ví, že to nepůjde, aniž by se o něco pokusili. Nemají odvahu problém řešit. :-))
20.08.2024 11:25:23 | Kan
Rozumím tomu co píšeš, Kane... ale kluku zlatá, já mám furt tolik síly oponovat:-) Ale nemusím...tobě ne...s tebou radši souzním...tož zkusím zamávat bílou vlajkou na toho, s kým nebojuju...ale ta názorová pře...ať se opře...třebas do někoho jinýho:-)))
PS: tak mě napadá, že bychom se mohli schodnout aspoň na fázi přípravy:-) Ta je leckdy zatra nutná...a pak ten první krok, co ty na to?:-)
Jen zkouším, jak s tímhle u tebe projdu:-)
20.08.2024 11:29:36 | cappuccinogirl
Jakékoli protahování v nás může vyvolat pochybnosti o správnosti našeho jednání. Já jsem zastáncem rychlého jednání. Buď uspěju, nebo ne, alespoň vím hned, na čem jsem a nemusím o tom dlouze hloubat. Život je příliš krátký na dlouhé a vysilující šachové partie. Takový gordický uzel: nač dlouze pátrat po začátku a konci, když ho lze jednoduše rozseknout. Dojde, možná, ke drobným škodám, ale je rozpleteno. :-))
20.08.2024 14:08:08 | Kan