Hercům

světlo na prknech utichá

v souzvuku smíchu a dojetí,

když nedělí se já a ty

Unavený herec na forbíně

přemítá o trestu, o vině,

o tom, jestli si hrál či žongloval,

anebo se vážně kýmsi stal

Sténá opona místy zarezlá,

ptá se, co všechno člověk musí na povel,

a znovu chrání každého, kdo nalézá

domov ve vůni líčidel