Probuzený

Sám v sobě zavřený
se ke světlu deru
přes horu kamení
snad ve správném směru.
Toužím jen po světle
a za tmavých nocí
listuju v prospektech
kde hledám pomoci.

V pravé mám lucernu
levou jen šmátrám
po tmě se rozběhnu
a vrážím do zábran.
Až narazím na štěstí
budu si pískat
se svojí pověstí
bych mohl jen získat.

Navzdory osudu
pořád se biju
až tady nebudu
tak poznám že žiju.
Lituji jedině
ztracené roky
dlužím je rodině
a to i s úroky.

O lítost neprosím
mám ji dost po kapsách
černou se honosím
ve starých texaskách.
Naučen pokoře
už snad neklopýtnu
až jednou na hoře
z temnoty procitnu.