lze vůbec poznat větší něhu
než laskat kůži vody
a v objetí příštího sněhu
nečekat na důvody
ke kterým člověk ruce vzpíná
aby se mohl třásti
když díry v břiše plní hlína
tvých vlastních sklaplých pastí
a prázdno v dlaních je v té chvíli
co mraky spustí skočnou
i zkušení se můžou mýlit
nevědí, co si počnout
se vší tou krásou v kapkách rosy
spadané z nebe k ránu
možná stačí jen Boha prosit
nebo jiného z Pánů...