proč

proč všechny ty otazníky

zakroucené jako kliky

které dveře zavírají

k čemu slova o naději

když se stále zabíjejí

další duše v temném kraji

nač ty dlaně, plné ledu

které zahřát nedovedu

je jich příliš na mou duši

a ta slova, co jen syčí

v ústech se jak hadi vzpříčí

co se řeklo, zase ruší