Na střepy rozbila se láska;
jiná v řadě nestojí.
Vánek tváře mi nepolaská,
v duši mám, jak po boji.
Na cáry rozervanou lásku
v bolesti cáry roztřepí.
Osud jsme drželi na provázku -
nic se zpět neslepí.
Na střepy rozbili jsme lásku,
zmizely v tůni zatracení.
City své dali jsme v sázku
a duším - osamění.
Smutná, ale moc pěkná, někdy je asi i samota lepší, když to ani trochu neklape, ale...
27.08.2024 15:03:38 | CULIKATÁ
Tak tahle je smuténková...až tklivě. Když píšeš, cejtím opravdovost. Ne tvůj život, vím, že ne...ale...život, prostě...Je tam!
27.08.2024 13:55:51 | cappuccinogirl
Konečně " někdo " konstatoval, že mé básně jsou o životě a ne o mém "trápení". Díky za komentář. :-))
27.08.2024 16:21:12 | Kan