Hnízdíš jako světlo,
když tvé oči plují ponořeny do vln
mezi krůpějemi slov
a mezi voláním ducha a těla...
Bílé a černé klávesy věčnosti
náruč jež nemá počátek
a derniera se vznáší
a nemůže nalezti
pevnou zem .
Samá voda ....
tančíš na černé dlažbě.
Zůstaly jen ruce květin
a peří ptáků
a déšť co hladí tvé tváře,
když zpíváš, jak o život
abys dodala sílu králíčkům,
kterým uřezali uši
před popravou ...