Jsem mlýn a semílám k usoužení

Anotace: Láska může býti i tichou tragedií vypáleného lesa ve kterém už jen ohebná stébla ostřic žijí ...

Má zlatovlasá žalosti

chytáš pavouky

do větrných pastí.

 

Jak je bahnité

tvé moře hvězd

a v tom moři skála slzí,

když vysedáváš na ní

žal ze rzivých konví vyléváš...

 

Jsem mlýn a semílám k usoužení

a to říkám jenom prachu z mletí

tak jako ty se svěřuješ

tomu co tu není ...

 

A pak za ibišky chodím

ptáti se k ránu

na lék proti Tobě !

 

Když zaslechnu

krákorání smrti

ohlašující vránu

plameny své

jako žhář posílám

proti sobě  !