Anotace: Láska může býti i tichou tragedií vypáleného lesa ve kterém už jen ohebná stébla ostřic žijí ...
Má zlatovlasá žalosti
chytáš pavouky
do větrných pastí.
Jak je bahnité
tvé moře hvězd
a v tom moři skála slzí,
když vysedáváš na ní
žal ze rzivých konví vyléváš...
Jsem mlýn a semílám k usoužení
a to říkám jenom prachu z mletí
tak jako ty se svěřuješ
tomu co tu není ...
A pak za ibišky chodím
ptáti se k ránu
na lék proti Tobě !
Když zaslechnu
krákorání smrti
ohlašující vránu
plameny své
jako žhář posílám
proti sobě !