Trny

Tvé těžké 

pracovní boty jdou

a vnich

nožičky víly.

 

Kalužemi  tvé oči jdou

a světlo tvé  se choulí

do suchého listí

každou chvílí.

 

Tvář ti tone 

v amalgámu měsíce.

 

Kam půjdem

aniž bychom

v čase zabloudili ?

 

Domů už nepůjdem.

 

Náš dům je plný rozbitého nábytku

a v kuchyni utloukli leknín vařečkou ...

 

Vyrostem ve strom,

člověk je jen pokušení ...

 

V noci všechny žárovky

hvězd z nebe rozbijem.

 

Lásce prostá tma postačí

a milovat je jen trápení.

 

A mám-li

ještě chvíli býti

přijmi mne jako trn

co svým pláčem

růže květ krví vznítí ...