Ach lásko,

Jak moc mi chybí tvoje náruč,
když mé srdce opouštíš.
Jak moc mi chybí tvoje teplo,
když mě realita pozdraví.

Proč vše tak rychle utíká
a naše sny se náhle roztaví…
Pár dnů s tebou je jako vteřina.
Jakou má pak příchuť celý život s tebou,
když vše tak rychle utíká?
A celá věčnost není tak dlouhá…

Jedna setina, jako jeden polibek,
který bych nechtěla rozpojit.
Když tvé ruce cítím na svém pase
a náhlý okamžik v čase je víc než nekonečně.
Jak bych chtěla hřát se v melodii tvé přízně
a tančit po boku tvé svíce.
Jen ještě jeden okamžik v čase…
Jen pouhou minutu v nekonečnu.

Má lásko, proč je těžké opouštět tvé světlo?
A letmá meluzína citu rozechvěje mou schránku,
když hladíš mě v polospánku.
Každý dotek tvých rtů barví můj svět…
A náhle černobílé zbývá jen noc a den.

Ach lásko, proč každé ráno mizíš a mě sebou nevezmeš.
Jsem, jak poutník, co zmírá žízní, když není k tobě připojen.
Když necítím teplo tvých dlaní, náhle nic neexistuje.
Jako by mé srdce bez tvého netlouklo a vše kolem utichne.
Jak moc toužím být ve tvém okolí a líbat tvé skráně,
nepatrně se přiblížit a ve svých rukách držet tvé dlaně.