Má řeko, má přítelkyně,
chybí mi tichá tvá slova,
co šeptáš si, tam v zátočině
u břehů - u ostrova.
Má řeko, má lásko veliká,
zazpívej s rákosím
tam, kde tvůj proud utíká:
tak rád tě poprosím.
Má řeko, do vln se dívám tvých,
dívám se, jak odplouvá čas,
do vln tvých - varovných;
přemýšlím - pro koho z nás ?
za tuhle OPĚVNOST bych ráda objala tě!!
ach, jak se krásně čtou ta libá slova
v nichž voda plyne, korytem či blátem
a přesto šumí, zpívá - kolébá zas a znova
všechny, kdo přistanou si v její náruči
všem lásku dá, i něhu bez rozdílu
všem ze své paměti pošeptá, zamručí
příběhy, co maj´ hlubokost i živou sílu
08.09.2024 12:17:18 | šuměnka
I já v řece vidím přítelkyni...
mnoho dává a přitom nic nebere
to je vzácné...:-)
Uložila jsem si, Kane...děkuji ti a moc:-)*
08.09.2024 12:01:51 | cappuccinogirl