Neplač, příteli můj..

Nikdo se neptá..
Taky proč, vždyť je to život Tvůj..
Když sůl duše, Tvé tělo leptá
Nikdo neřekne,neplač příteli můj..

A v davu lidí, stojíš sám..
Ztracený, bez duše.. bez víry
Jen marně Tvé slzy spočítám
Slyšel jsi cedník? Prý stěžuje si na díry..

Každý má něco, víš?
Svou skrytou bolest světa..
Pravdu, co okem nespatříš..
Tu kterou nespraví, jediná věta..

A Ty i dál.. ptáš se co se děje..
Bojíš se usmát, máš strach plakat..
Propadáš kouzlu smutné beznaděje..
Necháš se jemně do té tmy vlákat..

Už tolikrát, při Tobě jsem stála..
A naše minulost, už tolik stránek má
To Tys byl ten jediný z mála..
Kdo celou mou duši..natolik zná

A přesto zranils mě..odhodil na dno
Byls to Ty,kdo řekl,přátelství ochraňuj..
A možná proto, teď říká se mi snadno..
Jsem tu zas s Tebou.. Neplač příteli můj!