Jak se smráknu, vykrvácím
kouzlo v sebe ztrácím
řekou emocí
vplouvám do nevědomí
ostouzení nevylovím z útrob bažinatých
údolí transu
třesoucí se vzlykání strach nahání
blíží se… hromoštěstí
jak rána pěstí sedlo si
Rafinko, mně taky sedlo.. Tvoje dílko. Neskutečné, co dokážeš vykouzlit z hrstky slov. :-) Ta řeka emocí musí mít mnoho a mnoho zákrut a prodlévat od nekonečna k nekonečnu. :-)
10.09.2024 08:43:38 | Dračí
Nádherně-tajemně-napjatě-bolestně...nadějné.., milá Rafinko*
Zajímavá muzika
:-)*
10.09.2024 00:12:22 | Ondra