..vítr se proměnil..

Vítr se chvatně proměnil – snad, že už třicet je ti

ve vysokej zvuk volání - co prostorem si letí

A mráz přestal bejt mrazivej… A stal se z prázdna silou

v žár vobrácenej naruby - co stvoří vlastní DÍLO…

…spoje, co držej vobličej  - sváry, co spoje držej…

chvějou se jako sklenice – vychází tón, co vrže

a pak se zlehka v doteku rozezní při vokraji

do vejšek přímo závratnejch – v souzvuk, až dech se tají…

To stane se, když dokola kol přejíždíš tu hranu!

Když vobnažíš si pocity. Když přejdeš krutost hvězd i míst

Prostor se zdá bejt průchodem – „dej ránu do tympánu“

Nadhled je part až k svobodě. Tam noty svý chtěj vnýst…

Vítr se chvatně proměnil – bez žádosti, bez zloby

Snad, že ti třicet právě je a strniště Tě zdobí

že konečně víš, za čim jít – znáš siluetu dění

Dnes přej si vše, co chceš si přát / nic nemožnýho NENÍ!!