Něco
Něco
kořeny do země vrostlé
Ta chuť a vlhkost kypré hlíny
Ve větru listy se třepotají
Vůně, co větrem se šíří.
V prostoru ležící kmen,
nad zemí, jen kořeny spojen s ní
Prastarý, vrásčitý
Věky šly kolem a další jdou
Opojnost síly slunce
tam kde jiné kmeny nestojí.
Roste, záhyby kůry praskají
Žije, dýchá, tiše sní....
Komentáře (7)
Komentujících (4)
Doporučit
Tisk
Tedy zavoněl tento text, po rašelině, po lese, rosou, kapradím i třpytkou kapky na něm .. líbí se mi to, hlavně změnou ve způsobu psaní (bez infinitivů)
15.09.2024 13:29:24 | Vivien
žijí, dýchají, pomáhají, přeměňují
empaticky proplétají se a bují
opojně mocné, vlídné a moudré k tomu
můj obdiv k básni pro výsost stromů :)
díky
včera jsem zrovna shlédla
2. díl geniálních květin
doporučuju oba díly dokumentu
https://www.ceskatelevize.cz/porady/15448576390-genialni-rostliny/
12.09.2024 15:48:48 | šuměnka
Silný strom...
dýchá...
neusychá...
v kořenech síla
v kmeni moudrost věků
v koruně slavík někdy sladce zpívá
a někdy smutek mu stahuje hrdlo...
a duše stromu naslouchá*
12.09.2024 14:19:09 | cappuccinogirl
Větru, i kapkám deště,
Slunci i jinovatce.
Listy i kůra voní pak sladce
Byť v kořenech hořkost je skrytá
12.09.2024 21:42:27 | Protos1182
Z kalichu hořkosti život dá občas pít,
aby pak mohl zas na chvíli osladit
medem
pár chvil...
12.09.2024 22:07:52 | cappuccinogirl