Jak malé děti věčně snící
vzdálit se od své minulosti…
„S důvěrou ve svou intuicí“
jen s bílou růží, čistí, prostí
vést kroky výš; nad propast třeba
A dík zjasněné harmonii
v důvěře Blázna už se nebát!
Nevinnost s touhou v srdci bijí
A elementy soulad s chutí
brány až k vrcholu pootvíraj´
V svém bodě „nula“ spočinuti
Blázni jsou v přízni Všehomíra
- vědí, že mýlka možná není!
Kdo vládne rozumem – zřejmě to neocení…
Tak myslím, že si najdu oranžovou barvu, ta je prodětská:-)))
A začtu se do ní, dodalas mi chuť...*
13.09.2024 12:46:37 | cappuccinogirl
Rozum je stejně pevné pouto jako cit
velká je touha bláznem být
(samozřejmě, že tím z velké arkány)
13.09.2024 12:10:51 | Jan Kacíř
Vím, že tyhle řádky, šuměnko, nepsalo malý dítě...
vím to...
ale přesto...
už dlouho mi nic tím dítětem tak nezavonělo:-)
Děkuju... protože tohle mám ráda, ráda se k tomu dítěti (i v sobě) kdykoli přiblížím...a čím víc, tím líp...
Nevím, jestli mne dnes chápeš, ale i kdyby ne, nevadí...
já jsem si díky tobě užila takovou "fakt čistou" chvilku, a i kdybych byla s tím mým vnímáním tvých řádků úplně vedle, je mi to fuk... tohle mi za to stálo**
13.09.2024 11:43:58 | cappuccinogirl
ty nejsi nikdy vedle
seš, tam kde máš být a v tom, v čem máš být
a jestli mě někdo mohl pochopit - jsi to ty :)
já jsem totiž blázen / s částí Oshova srdce v sobě
13.09.2024 11:58:08 | šuměnka
Jak já mám tuze rád volný...
Ale když to má i formu a rytmus, to je teda něco...
A kdo vládne rozumem, ocení...
13.09.2024 10:08:36 | Marcone