Chvilka Anatomie

Kam jen oko shlédne, tam vidí bledě.
Kam jen se hlava otočí, tam odstíný šedé.
Kam nohy jdou, tam se propadají.
Kam snažím já se jít, nohy utíkají.

Když hněco cítím, tak srdce zavelí.
lava z mých myšlenek snad jednou poleví.
Když sevře se žaludek, zle z toho mi je.
Jizvy na kůži již déšť neumyje.

Kde hrudník já vztyčím, tam hambou se propadám.
Na svých ramenou tu samou tíhu již nezvedám.
Kam já přijdu, tam záda mi nastaví.
Řekni mi kolikrát, se z kolenou postavím.

Tolik myšlenek z kterých břicho mě bolí.
Tolika slz z mých očí se roní.
Kde na rtu já úsměv nesu.
Tam v hlavě mám jen kopu stresu.

Nos nenosit nahoru, snažit se zapadnout.
Z mých rukou již starosti nespadnou.
Kde podám ruku, tam dočkám se zrady.
Kde mluvím přímo, tam mluví za zády.

Denně trhám si stresem vlasy.
Stále ptám se, kde jsou ty časy.
Kdy běhal jsem venku, až potila se stehna.
Tam kde prácí měla ne jedna tepna.