Tlesknu… a nic se nestane...
zloba se šíří dál.
Ve snu… šeptá mi: můj pane,
chci abys při mně stál.
Má prý… no… to asi nekecá…
pod palcem bezmála půl světa…
já přesto
tlesknu… a místo na zbraně,
rád na mír bych si dál hrál...
S úsměvem se procházím
po provoněné louce,
motýlům a včelkám mávám,
necítím tu žádný dým,
nekoukám za kopce
teď bučím na pozdrav kravám…
jak krásný je ten svět,
když trošku přivřeš oči
a nebo když je úplně zavřeš...
vím život není med,
však občas prostě stačí
naordinovat si lehkou faleš.
... myslím, skoro to vím, že ti odpoví stejnou mincí... ;)
17.09.2024 22:02:01 | mravenec
.. a mohl bys poslat jeden pozdrav mojí Beatě...? ... pro upřesnění- česká červinka, jalovice rok a půl stará... teda jestli ses jen tak nevytahoval... v básni... jo a děkuji...
17.09.2024 21:36:29 | mravenec
Já mám obecně zvířata rád, ale s některými mám (jak už jsem níže psal mkince) trošku problém, zejména s těmi, která mě mohou zabít... takže, kdyby ti to nevadilo, pozdravím Beatu pouze virtuálně... Bůůů! :-)
Díky;-)
17.09.2024 21:59:08 | Ž.l.u.ť.á.k.
Já netleskám, ale vypínám mozek, nebo přepínám televizi, při jakékoliv negaci, politika, válka, násilí. Dobrý lék je na to hudba, staré filmy, sport, zvířátka...
Měj se hezky Žluťaku
17.09.2024 00:02:35 | Marťas9
říkám tomu "vědomé sebeobelhávání", funguje to skvěle, nakonec se z toho stane pravda... svět je iluzorní povahy;) podstatou úspěchu je to, komu věříš, ne to, jak moc...
15.09.2024 21:42:52 | Sonador
Přesně tak, když svět stojí za prd, musíš si naordinovat lepší a ten stávající vytěsnit na druhou kolej:-)
15.09.2024 21:51:43 | Ž.l.u.ť.á.k.