Já, básník?

Já, básník?

Ne, opěšalý jezdec s dlouhým krokem
na pochodu
v botách
bahnem, sněhem
studené škvarky v dlani
dřevorubec mezi borovicemi
bratrsky se objímajícími
hlava z oceli
v dunivém zvuku perlíků a kovadlin
v náprsní kapse
báseň se skvrnami po inkoustové tužce

Pod napjatou šedí
vytékám z otevřené rány do lesknoucí řeky
a škrábu do mrazivých stěn Tvé nepřítomnosti...
Autor RadekČ, 16.09.2024
Přečteno 86x
Tipy 22
Poslední tipující: IronDodo, jort1, Ž.l.u.ť.á.k., Sonador, Jiří I.Zahradník, zase já, Helen Mum, enigman, Pampalini, Anfádis, ...
ikonkaKomentáře (8)
ikonkaKomentujících (5)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře
líbí

sten... je to až hmatatelné...

16.09.2024 21:54:32 | Sonador

líbí

vím, že vnímáš...

20.09.2024 09:11:21 | RadekČ

líbí

Vskutku obraz rozervaného básníka...Se nezdáš :))

16.09.2024 21:52:16 | Jiří I.Zahradník

líbí

Je to tak...:)

20.09.2024 09:10:52 | RadekČ

líbí

No, tenhle styl plný rozervaných jinotajů mi trochu vadí, ale co autor to orginál

16.09.2024 14:30:49 | Admirál

líbí

I taková zpětná vazba je důležitá... děkuji za ni.

20.09.2024 09:10:15 | RadekČ

líbí

Vřelé a super.Hlavne škrábat do mrazivých oken tvé nepřítomnosti je velmi silný závěr.Predstavitelne v obrazu svijejich bolestí z konce něčeho,co prostě bolí.

16.09.2024 13:55:22 | mkinka

líbí

Děkuji

20.09.2024 09:09:46 | RadekČ

© 2004 - 2024 liter.cz v1.7.2 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí ⋅ Osobní údaje ⋅ Provozovatel