Chrám

Můj domov, můj chrám,

pln křivek i hran.

Vystavěný 

z krve mého otce,

ze slz mojí matky.

Budovaný časem,

poctivě bez zkratky.

 

V každém z pokojů

odraz mé historie

a opečovávané knihovny

s širokou sbírkou zájmů,

v zákoutích pak truhlice,

co má tajemství skryje.

Nic z toho ti nepronajmu.

 

Můj domov, můj chrám, 

stále jsi jen návštěva,

tak se k němu chovej

s respektem, s úctou,

tak jak by se mělo,

protože nic ti nedává

právo na můj chrám, moje tělo.