Jsme jako hvězdy

 

Prolog

 

Já nikdy nebyl myslitel,

leč mívám svoje chvilky,

kdy zvládnu dohrát solitér

bez rady od maminky...

 

a zrovna dnes jsem dozajista

ve hvězdách vyčet osud lidstva

... a že není zrovna veselý,

ani samy hvězdy nezmění...

 

 

Hvězdy

 

Jistě nejsem osel první,

co osud v hvězdách hledal,

já ho našel a teď mě mrzí,

že jsem to vůbec dělal.

 

 

Našel jsem tam malou hvězdu,

řekl bych malé škvrně,

co hřála celkem v poklidu,

než všechny svoje zdroje

energie vyčerpala,

a pak jen tiše vyhasla.

 

Našel jsem též hvězdu střední,

co zářit se moc snažila,

než zkřížila jí cestu větší

hvězdo-lačná potvora,

žádná bitva neproběhla,

prostě větší menší pozřela.

 

Pak jsem našel hvězdu velkou,

co bouřila jak šílená,

pyšnila se prosperitou,

stále více sílila,

až získala tu silu pravou

a sama sebe zničila.

 

 

Civilizace

 

Teď přejděme už k mé prognóze:

když z hvězd jsme se prý zrodili,

ctíme zřejmě stejné vzorce

a stejné hvězdné manýry,

co nutí nás, a to celkem lehce,

řítit se do záhuby!