Při ranní kávě

Při ranní kávě koukám se do zdi
a na tu zeď si život promítám.
V hlavě slyším výčitky, slyším tam prosby,
ale všechno, co slyším, tak zamítám.

Při ranní kávě chci cítit jen vůni
černých bobků a cítit vůni života.
To je ten okamžik, kdy duše se sluní,
když nudím se do zdi a v hlavě je prázdnota.

Po ranní kávě a koukání do zdi
zas vrhám se zpět do víru realit.
Však při ranní kávě zítra zas zbrzdím
a opět se pokusím čas chvíli zastavit.