na prstech

v kamenů střepy vtělím strach

a vlnám vdechnu sebelítost

oblakům, které kamsi letí

těm přenechám svou vnější bytost

která jak kořen v hlíně vězí

zarytě lpí na vnějším zdání

ačkoli ví, že vše je prach

marné na prstech počítání

jeden je svět a dvě jsou ruce

tři slova věty Mám tě rád

čtyři má nohy naše Líza

pět prstů ruky...myslím...snad

v odrazy světel nad hlavami

promítnu poslední svůj sen

než zatočí se se mnou prudce

se slovy Provoz ukončen