Kabát má ke krku zapnutý,
bílý šál za sebou vláčí.
Před ním stařík ohnutý,
svou kárku tlačí.
S prvními paprsky slunce
domů se vrací:
nohy má neklidné,
občas se zapotácí,
ale jde dál.
Tak rád by spal,
jenže domů,
má to daleko a boty ho tlačí:
zoufale pomalu kráčí,
a slunce je výš.
Rád by se svezl, drožku, však, nevidí.
Těm, co se vezou, jen hrubě závidí;
... co naplat, po svých jít musí.
Ještě chvíli to zkusí,
až tam k té lavičce.
Tam posadí se a nepůjde dál.
Zdříml si a - nastal karneval:
policajt před ním stál.
Tak, mladý pane, vstávat !
Vstávat, nebo jdou se mnou
do separace.
A řeknu jim, není to žádná láce,
domů jdou, raději, spát,
ať s nimi se nemusím otravovat.
Kabát ke krku upjatý,
smutná postava.
Řeknu vám, ty ranní návraty,
jsou pěkná otrava.
Tož raději vracet se až kolem oběda...:-)
Kane, ty i tu ranní otravu zvládáš naprosto neotravně:-)
A heeej, příště si po ránu ccino dej :-)))*
Krásnej den přeji a kdyby tě někdo s pendrekem chtěl vyhnat z lavičky, nedej se:-)
20.09.2024 12:25:57 | cappuccinogirl
Párkrát jsem se v nezralém mládí takto vracel, a vím, zač je toho loket.
Jen si vzpomenu a je mi šoufl. Stalo se mi to jen párkrát, ale stačilo to k tomu, že je ze mě, téměř, abstinent. Policajt mi, tehdy, do cesty nevlezl. Pěkný víkend ti přeji. :-))
20.09.2024 16:31:33 | Kan
Děkuju, to i já tobě...
Já teda nevím zač je loket ranních vratkých návratů, jsem taky takovej nějakej abstinent, jen trochu obohacenej vědomostí, že ani s tou abstinencí to není třeba příliš přehánět ':-)))*
20.09.2024 18:56:54 | cappuccinogirl
Nevyzkoušíš, nevíš. Zkus to jednou přepísknout a poznáš, jaké je to chtít do vystřízlivění umřít. :-))
20.09.2024 20:39:07 | Kan