chytrý jako racek

probudil nás východ slunce
a zatímco si En mnula oči
řekla mi
že se celou noc těšila
jak se ráno probudí
zase vedle mě

dal jsem jí pusu
a pozoroval ji
když se nahá
probírala šatníkem

byly to čerstvé
ranní paprsky

svítily v lichotivém úhlu

dramaticky osvětlovaly
její postavu

a formou stínu
promítaly vše
ještě jednou
na zeď…

En si šla zacvičit jógu

vstal jsem taky (protože
se v tom vedru
stejně nedalo spát)

dal jsem si ranní kávu
a pozoroval ji z terasy

šla na pláž
příkladem
pro ostatní stejně praštěný holky
co se tu u nás ubytovaly...

byla tam prozatím sama

kromě nás dvou
nikdo jiný
ještě z postele nevylezl

dělala ty své pohyby
a okolo ní
postávali na zemi racci

nelétali
jenom chodili v písku
sem a tam

tady (když
se racek uzemní)
to znamená
že bude pršet

obloha byla ale vymetená

vysvětlil jsem si to tak
že jí dělali společnost
pro její radost (tu
si En vlastně nesla
celý život s sebou)...

díval jsem se na ni
a vzpomněl jsem si
na dvě rodiny
co si u nás
na léto pronajaly bungalovy

jejich děti
si spolu hrály
běhaly mezi borovicemi
a dělaly
že po sobě střílí

bylo to pořád dokola
samé
pif
paf, pif…

a já věděl
že tam
za horizontem
kde vychází slunce
je opravdová válka

my jsme tady byli v suchu
ale o pár set kilometrů dál
za vodou
za tím krásným mořem
umírali lidé…

obě rodiny
byly každá z druhé strany

jejich národy
byly nepřátelé

zabíjely se
pro svoje myšlenky
pro dobro věci…

a protože s těmi lidmi mluvím (vím
že se mi jednou
může každý hodit
a taky vím
proč oni jezdí ke mně)
tak mě mrazilo
z vědomí toho
že tihle tatíkové
dodávají náboje a jiné ,,důležité,, věci
každý sám
za sebe
na opačnou stranu barikády…

jejich manželky
si tu lakovaly nehty

oni dva
spolu popíjeli Heinekeny

a děcka si trénovala střelbu…

přemýšlel jsem
kdo byl blíž pravdě
nebo absurditě osudu

možná
jsem z toho vyšel
jako největší pitomec
já
když jsem jim dával střechu nad hlavou
griloval ryby
a prodával kubánské doutníky…

mimochodem
uklízeli jsme po nich koupelny

,,strašný prasata,, říkala En…

nemohl jsem se zbavit dojmu
že jsem je měl nějak zastavit

uskutečnit něco zásadního

mohl jsem je oba
například udusit polštářem
ve spánku
a pomoci tak ostatním lidem

mohl jsem je třeba
udat svým kamarádům

mohl jsem jim alespoň
vypustit pneumatiky

neudělal jsem nic z toho
připadal jsem si jako sráč…

k En se přidala první kamarádka

rackové měli dvojité pokoukání

holky se protahovaly
prohýbaly
jako o život

dávaly si nohy tam
kde to chce
každý chlap vidět…

do toho přijela dodávka

kluk z tržnice
nám přivezl čerstvou zeleninu

mohl si nad tou podívanou
ukroutit hlavu

zahvízdal jsem na něj
a vydal se k němu

povídám: ,,zíráš
na moji ženu…,,

kluk mlčel

dodal jsem: ,,umřel
bys pro ni?,,

stál a koukal do země

nechal jsem toho
a poslal ho
vyložit přepravky
do skladu…

díval jsem se za ním
a pak jsem konečně uviděl
že se od západu blíží bouřka

takže
ti ptáci měli pravdu…

ještě jednou
jsem se vrátil k děvčatům

byl to fantastický pohled

v myšlenkách
jsem znovu zavadil o ty chlápky
a slunce
do toho vplouvalo
do prvních mraků

svět šel dál
a ani trochu u toho nekulhal

chtěl jsem být chytrý
rozhodný

alespoň jako ti rackové…

za nějakou dobu
jsem to pustil z hlavy

vzal jsem klíče od člunu
a vydal se chytat ryby
k obědu

v dešti tu berou nejvíc…