Rusá diva

 

Sova houká, svět se drolí

na kousky, co nic nespojí.

V divokém kraji se ocitá,

nejistě sama jím klopýtá.

 

Rudá záře kolem hlavy její,

prý zázraky se ještě dějí.

Oheň v duši plane prudce,

zažehne leč tvoje srdce?

 

Do neznáma se vydala diva,

ve tmě září rudá hříva.

V temnu rusá hlava kráčí,

v žilách proudí krve dračí.

 

To já jsem ta divoženka,

věčná jarní prvosenka.

Že pochopíš, pořád doufám,

nečekám však, žít si troufám.

 

Cesty jsou žel křivolaké,

výmluvy zas ledajaké.

Život máme jenom jeden,

jednou to snad spolu svedem.

 

Až oblohu blesk jednou rozbřeskne,

hrom vše ohluší a nám se zableskne.

Stejně jako nebe se tak náhle rozjasní,

v tu chvíli se i naše budoucnost vyjasní.