ve staré chvíli
všichni už ji známe
ruce se teskně
třesou v touze marné
jak víc se mýlit
když představy tvárné
Měsíc se leskne
rutinérsky klame
řekneš mi slovo
já odpovím jiným
otvírat ústa
smysl v akci svalů
zobáky klovou
obsah bez obalu
upřímnost pustá
na hromadě špíny
kampak to dojde
těžko posoudíme
když oba víme
zpátky cesta není
až pravda pojde
přijde pochopení
o lásce sníme
a o odpuštění
Tam se už nevracím. Je lepší si najít novou lesní cestu, tam, kde není vidět.
29.09.2024 19:05:05 | Philogyny1