Občas smutný,
někdy veselý,
láskou zblouzněný,
post-traumatem vzkříšený.
Vírou zhulený,
smutkem opilý,
štěstím slepý,
nejistotou sevřený.
Bez přání,
bez iluzí,
bez kondicionéru na vlasy,
kterej duši zcelí.
A s PH neutrál,
co nás prej stejně neumeje,
smejváme ze sebe všechno to,
co nás uvnitř sere…
A nikde nic…
V čakrách je shořelá země.
Všechno, co vyzařovalo z tebe,
zároveň ze mě.
A ruka zakrejvá nebe.
Hmat protíná hvězdnej prach.
Hřeje nás studenej oheň
a rhinitis v hlavě ucpává žal.
Prej je čas vstávat,
začíná další opilá noc.
Vyschlý oči, bez H2O,
který už toho maj taky dost.
Co oči nevidí,
naději nespálí.
V paralelním vesmíru se rozední.
Důvěřivý,
naivní,
ráno vchází.
týýjo - to by se líbilo Sasance023 - to je na rap jak stvořený!! P.E.C.K.A
a text vymazleně boží / co oči nevidí / tak to neskončí v neckách
kam ego všechno hází vymáchat - Naději nespálí ten, kdo má druhý rád!
09.10.2024 08:39:00 | šuměnka
Pokud Ego přeroste, stane se z něj v podstatě taková rakovina. Začne požírat svého hostitele... V určitém momentě, zlomu, nakonec sežere samo sebe.
Mockrát děkuji :-)
09.10.2024 08:45:17 | Gaspi03
Mockrát děkuji, vážím si toho, obzvlášť od někoho, kdo podle mě píše opravdu povedená díla... Nemyslel jsem si, že se k tomu ještě někdy vrátím, ale... jeden to zkusil.
05.10.2024 00:25:21 | Gaspi03
No, tak mám pocit, že mi tady na modru cosi uniklo...píšeš fakt hodně zajímavě...
05.10.2024 00:22:51 | cappuccinogirl