Můj strom.
Můj strom.
To je můj strom
s větvemi svěšenými,
jak ramena starého muže.
Stojí sám
a vzdoruje času - nikdo mu nepomůže.
Chodím si k němu pro radu,
ve stínu s ním si povídám:
na břiše ležím
a opírám se o bradu -
a někdy na chvíli usínám.
To je můj strom
s tvářemi zbrázděnými věkem.
Rád si s ním povídám,
raději, než - se člověkem.
Komentáře (13)
Komentujících (7)
Doporučit
Tisk
Krásná myšlenka, mít svůj strom... děkuji za inspiraci, Kane :-)
A báseň? Velmi se mi líbí, děkuji, ráda jsem četla... :-))
05.10.2024 13:57:37 | Helen Mum
Znám spoustu starých stromů,
když si pod ně sednu řeknu...
Ty máš sílu, jak sto hromu...
Některé zabrzdi člověka v tom dnešním chaosu, a když je ten strom u hospůdky to teprvé v létě to pivečko pod nim chutná...
04.10.2024 23:00:02 | Marťas9
Mám doma tři takové kamarády... kamarádku lípu, mezi jeji tři kmeny jsem postavil skluzavku pro dceru... kamarádku borovici černou, která je dvakrát tak vysoká než dům a skoro se ho kmenem dotýká ...a nakonec kamaráda ořešáka pod kterým máme lavičku kde je celé léto příjemný stín.
04.10.2024 22:50:11 | Jiří I.Zahradník
Uvědomila jsem si, že já nemám žádný strom, který bych považovala za svůj... Ale ta myšlenka se mi líbí... takže -budu se rozhlížet a třeba se "najdem" :-)*
04.10.2024 18:02:21 | cappuccinogirl
Kdo hledá, nalezne. Musíš zpomalit a více se rozhlížet, určitě někde trpělivě čeká. :-))
04.10.2024 19:04:44 | Kan