Pod kůží

Nějak si mě rozebrala,

jako malý dítě stavebnici,

takový ty barevný kousky lega.

„Já vím,

se stává“

Zašeptala.

A pak mi ještě naposledy zatančila.

V mý hlavě,

v těch perverzních fantazií,

kde všechno začíná,

a zároveň nikdy nekončí.

Jen úryvky myšlenek si hrajou,

jako malý.

A před poslední uzávěrkou noci

se mi v hlavě

poslední myšlenky ztrácí.

„Já můžu, co chci…“

S lehkým důrazem řekla

do tmy.

Bylo to trochu mladý,

takový naivní,

ale přes všechny moje protesty,

někde tam hluboko,

naprosto pravdivý…