Smrtelná

Viděla jsem anděla, jak se k zemi snáší,

došel až ke mně a tichým hlasem pronáší:

„Přišel jsem pro tebe, už nadešel tvůj čas.

Je ještě něco, co musíš udělat?"

 

Najednou mám v hlavě prázdno

a srdce se rozezní jak zvon.

 

„Musím jít domů, obejmout svou dceru.

A ještě bych chtěla vidět svět z těch hor v Peru.

Taky jsem chtěla zaběhnout maraton.

A možná víc – zajet na Balaton.

A častěji se dívat na měsíc."

 

Anděl se svým vševidoucím pohledem

smutně se usmál a pravil jen:

 

„A proč jsi meškala celé ty roky?

Vidíme vás shora, jak tu děláte otroky.

Pro pár drobných se honíte do roboty,

jenom tu na Zemi marníte své životy."

 

„Tedy na cestu mě vem," a láme se mi hlas,

„jen jsem si myslela, že mám ještě čas.."