Do Slunce

Běžím sobě vstříc,

snad mám teď i křídla,

čekám se tam někde v polích,

kde není žádná křivda.

 

Na obzoru hoří slunce,

do očí nádherou září,

tak jasně a tichounce,

že nenajdeš to ani v snáři.

 

Zastavit běh a zklidnit dech,

tohle nesmím zmeškat,

mám-li přejít na druhý břeh,

i tak budu tleskat.

 

Tak vcházím do Slunce,

vím, nápad je to zlý.

Ať na popel spálím se,

nebo se ve Fénixe proměním.