na bystré řece

Po staré a klikaté silnici,
která vede na vrcholky,
ale přitom duše klesá dolů.

Přijíždím si pro další opici
a zase se po bystré řece
vracím ke kořenům domů.

Neodvíjející se příběhy -
všechno zůstalo tu, jak tu bylo,
všechno stojí na svém místě.

Nevidíš tu citu, nevidíš tu něhy -
drsný kraj a drsné místo -
přitom stromy působí tak čistě.

Do kraje nenaplněných snů,
a tužeb utopených v automatech,
vracím se rád a z nostalgie.

Do toho světa jednotvárných dnů,
kde s uranem vytěžili z lidu duši,
kde už zbylo jenom pivo a agonie.

A po té staré klikaté silnici
rád vracím se a neutíkám -
moje duše s krajem splývá.

Vždy rád si vypiju sklenici
s lidmi, kterým čtu z tváře.
Sklenici, z níž neubývá.