Růžový brejle
a vzdušný zámky.
Zapíchnutý špejle
do kaštanů se zvířátky.
Křehké to spojení,
pár dřívek drží,
jen dechu zachvění
a všechno se zboří.
Přesto se na ně nedá zlobit,
jen my je můžeme stvořit.
Malovat si pro ně plány,
načrtnout jim polí lány.
A jsem-li teď stvořitel,
chci uzmout těm životům směr.
Proměnit je v naše dny a roky,
napsat spolu písní sloky.
Prožít všechen jejich čas,
jako by byl náš.
Vím, budou mít na mě zlost,
však ukradla jsem nesmrtelnost.
nač krást - co beztak máme?
už chápu, za co člověk pyká :)
chtít víc pro sebe samé
je totiž ostrá dýka
**psáno s dávnou NADHLEDU :)
15.10.2024 12:42:22 | šuměnka
A k čemu tupou dýku chtít,
s ní nepřeřízneš ani nit.
Co my lidé chceme mít,
ostrý mívá břit.
Rozum, jazyk, slunce svit :)
15.10.2024 14:44:24 | Elisa Day