Plamínek života
Plamínek života
do tmy si svítím
na cestu přede mnou
po niž se řítím.
Protínám temnotu
maličkým plamínkem
pěkně krok po kroku
milník za milníkem
Jdu cestou necestou
občas to dost bolí
stezkou, či okreskou
sám a bez buzoly.
Modřiny na těle
na duši šrámy
přesto však dál směle
skáču přes jámy.
Skrz černé inferno
jdu s lehkou výzbrojí
jen s malou lucernou
a přesto se nebojím.
Statečný plamínek
do tmy si plápolá
má tuhý kořínek.
a nic ho neudolá.
Komentáře (7)
Komentujících (4)
Doporučit
Tisk
Tou cestou zamženou kráčíme do dáli
noha teď přemýšlí, má-li či nemá-li
jít stále dál...
Pokud se zastaví - i život by stál?
Bez mapy, kompasu, špatně se šlape,
kolikrát člověk v těch svých krocích tápe,
dokud však plamínek neuhasne,
budem se s cestou "prát"... to je jasné:-)
A ať je na ní cokoli,
přejdeme pohodlně pěšinkou, i překonáme výmoly:-)))*
16.10.2024 16:38:58 | cappuccinogirl
Děkuji moc, komentář lepší než samotná básnička :-) člověk si musí uvědomit jak moc jsi talentovaná v psaní ;-) když pokaždé dokážeš napsat tak krásný koment.
16.10.2024 17:11:10 | orokroK
Příteli, já jen naskakuju na tvé dílo...kdyby jeho nebylo, nebyly by ani tyhle řádky Ccina:-)
Talent? Ne... já se jen chytila toho, k čemu ty jsi mne přived:-) Moc se mi líbí, jak píšeš... jsi bezva*
16.10.2024 18:11:47 | cappuccinogirl