Cesta do zahrady amarylek

Prosím, jen na chvíli chci být jako ostatní,
ne věčně hledět na ráj přes drát ostnatý,
tam se všichni radují a oslavují život,
já pocítím veselí, jenom když piju pivo.

Chápu, že trasy můžou vést nakřivo,
to prostě k životu patří,
ale aspoň jednou nabrat správný směr,
vítr do plachet a obavám to natřít.

Hledím do tváře odporným kreaturám
a proti nim si člověk přijde jako nula,
to jsou síly temnoty a na ty každý krátký,
hlavně, když nás vlastní hlava přemlouvá jít zpátky.

Ale sním o tom, jak se chopím meče,
vrhnu se do zákoutí, kde se mi chtělo brečet,
do zteče, rozsekám nestvůry na cáry,
setnu jim hlavy a vstoupím do zahrady amarylek.