Snění

Když se tak podíváš,

studem zrak klopím,

snad proto že navnímáš,

co v sobě krotím. 

 

V hlubokých vodách,

víš, někdy se topím.

Ve večerních hodinách,

leckdy tě nepochopím.

 

Na hranici mezi sněním a bytím,

očima do tmy pořád ještě svítím.

Noc protkaná vlčím vytím,

ze tmy v dálce je cítím.

 

Pak na římse světa,

náhle stojím slepá,

nádech do plic posílám,

sama sobě se posmívám.

 

Zvláštní je snění, 

pohled na sebe mění.

Někdy nic víc to není

a někdy duši ti plení.