Lhostejný pohled a chladná gesta:
v postoji máte odmítání.
Co stalo se, že srdce jste zavřela,
řekněte, prosím, paní.
Venku jdou mlhy a vlhký chlad,
a vaše nitro s nimi si nezadá.
V kalužích zhlíží se nebe šedé,
a vám duše v temno se propadá.
Jste, paní, mrazivá a nedobytná,
ten chlad vaši krásu skrývá.
Tu kytici nechám před vaším domem:
jsem prokřehlý a také se připozdívá.
Překrásně umíš veršovat, Kane, takhle kdybych také uměla... moc se mi Tvá báseň líbí!
20.10.2024 19:19:17 | Helen Mum
Schválně jsem se vrátil k některým tvým básním a musím ti říct, že, i když nepíšeš vázaně, jsou tvoje básně pěkné a mají pěknou formu a hlavně víš o čem píšeš. Třeba pro mě je volný verš, docela, náročný, ale trénuju. Mockrát ti děkuji za komentář. :-))
20.10.2024 22:27:35 | Kan
Tak tahle báseň je sice se srdcem zavřeným, však přesto tepe...
A já jsem si ji musela dát vícekrát...natolik zaujala*
20.10.2024 17:17:09 | cappuccinogirl
Jsou mezi námi takové a současně mají strach, že zůstanou na ocet. Jsem rád, že se ti báseň líbí. :-))
20.10.2024 17:44:43 | Kan