Ve svých citech jsem jako v bouři zmítaná,
vůbec se v nich nevyznám
Všechny emoce se ve mně střídají,
mám pocit, že láska odchází
Chaos a zmatek teď vládnou,
hledám řešení, jak z toho ven
Každá myšlenka je jako vichr,
jenž k srdci míří, ale naráží do stěn
Když se zpět ohlédnu,
záblesk dávných snů zahlédnu
Odvahu najít cestu k samotě,
kde chaos ustupuje a klid se vrátí
Po bouři, jež se přežene, slunce vychází,
ztracené oblaky se v dálce odplaví
Srdce s nadějí mi v hrudi buší,
každá vteřina novou sílu budí
Naše cesty jsou jakkoliv trnité,
v srdci nás vedou k pokojům
Každý krok, co uděláme vpřed,
je krok k lásce, k harmonii a k věčnému světlu
Moc krásné a srdcem psané . Stala v té básní slovem a to mě se to nikdy nepovedlo .
21.10.2024 21:08:46 | José Zjevný