Nebeští milenci

Láska definice těžká,
k zamyšlení otázka,
v dnešní době, jak ji prokázat ?
Každý opustí od otěží svých,
když oř..posel zpráv zlých,
vyhodí jezdce a cesta nepřímá,
za zákruty nevidíš,
pro většinu zvonec v komnatě nejvyšší.
Hle...další za dalším..
Pro mne jiný příběh má tu cenu,
důkaz lásky vypráví,
jak pohled do rozkvetlého květu,
jen.. smutek jej doprovází...

Příbeh tradující se stovky let,
však málokomu znám,
a já se ptám !
Proč slepí My, když před očima to máme,
každý znás každy večer na smutný příběh hledí, pro světla nevidíme tmu. Tma ... není nepřítel,
jest věděním,
ničím přesto vším.

Dále už jen vypravěč...
Dne stejného jako jiný,
Orihimé na svého otce hledí,
u řeky Amanogava,
z ruk jak čáry,
hle z nitě šaty,
otec, král nebes mocný,
Orihimé jen slzy roní.

Ach dcero má,
proč oči tvé se v slzách smutku topí ?
Pověz co ti chybí ?

Otče, králi nebes...
v srdci prázdnota,
v mysli tma,
Radosti mi ničeho nepřínáší.
Celé dny tu sama sedím,
do dáli prázdé hledím.

Dcero, tvá číše prazdná,
ja vím oč tvé srdce žádá.
Ty bys okusiti nektaru lásky chtěla,
Já, otec tvůj, král nebes,
jest vládce všehomoucím,
tvým touhám vyhovím.
Tam, nedaleko od tebe,
stejný osud pasáčka svírá.

Dne sedmého v měsíci sedmém,
prvním shledáním.
Plamen lásky v očích byl zežehnut,
milenců lásky poupátko,
starati se musí,
aby jednou vykvetl květ.

Otce starosti tíží,
otázky na mysli leží:
Zda jiného rozhodnutí měl učinit ?
zda neměl by je rozdělit ?
On o dceru svou se bojí,
...tak činí....
Nechť ty dva řeka mohutná od sebe dělí,
ať lásky zamezí,
ať není přes řeku jediný most,
ať nepřítel můj na druhém břehu jak nezvaný host!

Ostatní kolem pouze zmateně hledí,
co ty dva od sebe dělí,
jaká síla je táhne,
proč každý na jiném břehu ustane ?!
Květ bez zeminy,
zemina bez květu...
nepřízeň osudu nebrání výhonku růst,
kvete dál...,
i když půlka.. sebe sama ..mu chybí...

Dva milenci na březích řeky stojí,
jeden k druhému chtějí,
Orihime k otci spěch,
řeč prokládá pláč.
Však vyprosí úlevu od trestu jejich,
srdce naplněné v nadějích,
král nebes k shledání svolí,
však jen jednou za rok dovolí.

Milenci šťastní,
přišel den,
kdy shledati se mají,
jak čirý sen.
Sen omotává trní,
přes řeku mostu není,
jak marné bylo snažení..
Písek se dosypal,
už času není,
co zbývá...tak snad za rok...

Rok překlenul se zas..hle,
sedmého dne,
sedmého měsíce,
na hodinu přesně,
milenci na březích stanou..
temnota halí příběh jejich,
už beznadějné se to jeví....
když tu náhle,
něco se mění,
křídlo k křídlu se dá, (přidá)
cesta z brk ptačích,
těm dvoum možnost dává.

Jak sen,
ranní rozbřesk konce určí,
dlouhé dny oba mučí.
Tajné přání stejné mají,
aby ptáci vzlétali,
aby mraky deště,
neprodloužili jejich čekání,
sedmého dne sedmého měsíce