MinuLOST

Je to už tak strašně dávno,
pocity staré jak snad sám čas,
na dvacet nám tehdy táhlo,
mám husí kůži, zas třese se hlas.

Bála jsem se, že tě ztratím, tehdy tak moc,
že jsem se zapomněla bát, že ztratíš ty mně.
Toužila jsem po Tobě, vždy když přišla noc,
ale stejně jsem se zase jenom potácela ve tmě.

Ztrácela jsem se s tebou
jak ztrácela jsem se v tobě,
v noci tvé ruce zebou,
nepouštíš nikoho k sobě.

Jsi daleko víc, než si myslíš,
ale daleko míň, než jsem si myslela já,
já byla víc, než jenom tušíš,
vždy, když jsem tančila v tvým bytě nahá.

Bála jsem se být s tebou i bez tebe,
bála jsem se konce, jeho pachuti,
a tak jsi mě vzal do pekla i do nebe,
jen slovo láska, ti nebylo po chuti.

Z tak horkých pocitů, zůstal jen led,
z vášnivých nocí se vytratila touha,
alkohol vyprchal, zbyl jenom jed,
na všechny dny, vzpomínka pouhá.

Bylo to s tebou jak na horský dráze,
s tebou ta touha nebyla jen fráze,
pocity rozsypaný všude na podlaze,
za krátkou chvíli teď zaplaťme draze.

A možná tohle všechno zní tak trochu drze.

A možná taky ne, tak ještě jednou znova,
bylo to všechno tak strašně a zbytečně rozházený,
nemělo to hlavu ani patu, jako tyhle slova,
ten, kdo to čte, už musí být z těch veršů otrávený.

Byl jsi pro mě všechno, na čem sešlo,
v ten jeden krátký moment,
nikdy neuvěřím, že o nic víc ti nešlo.

Proto už no comment.

…

Teď už se vážně jenom bojím,
až umřeš,
jestli se to vůbec dovím..