Bílý talíř

V sedí poloze

u rámě okna,

malá dcerka,

očima v obloze.

Mé milé dítě,

copak trápí tě?

 

Mami řekni,

ten bílý talíř,

tam v té černi,

není mu smutno,

není on osamělý,

sám je tak bělý,

a kolem temno?

 

Ach né, sám není,

hvězdičky má k vůli,

však žádné vidno kvůli,

světel znečištění.

 

Mami pověz,

k čemu je mu hvězd,

když není vidno žádné,

není to docela marné,

jak maják září on běle,

asi hledá je, své přátele.

 

Tak proč stále bdíš,

zhasni lampu svou,

práci mu usnadníš,

poděkuje ti a s hvězdy spolu,

budou se usmívat na tě dolů.