slova v temnotách

Jsou slova nevyslovená,
která jako šíp z luku
do srdce tě bodají.

Ta slova jsou schovaná
v hlubinách našich duší
a na povrch se kradou potají.

A o těch slovech se mlčí,
dokud nejsou cítit s větrem,
dokud vzduch kolem nezatíží.

Ta slova jak skřet v jeskyni se krčí,
než zaškrtí bez citu svou kořist,
jež, netušíc nic, k jeskyni se blíží.

A až ta slova vyslovíš
a jedovatý zažehneš šíp,
jehož hrotem sladký život otrávíš.

Ke mně zády naposled se otočíš
a odejdeš do temnot pryč.
Do temnot, ze kterých se nevrátíš...