Aničce
Aničce
že byly jsme společně na plovárně.
A hlavně to nesmíš říct tátovi
nebo tě zamkne do podkroví.
Pověz mi Aničko máš li mě ráda
třeba jen maličko, nenech mě hádat.
Slib mi že navždy jen budeš moje
v kostele oděná do závoje.
Slíbím ti Andulko pod modrým nebem
před tvoji komůrkou, že chci jen tebe.
Drž se mě za ruku na vždy a pevně.
láska je pouto co pojí nás zjevně.
Usměj se Aninko malinko na mě
doleju ti vínko, ať nemáš na dně.
Políbím na líčka, zahoříš jak svíčka
celou tě zulíbám velmi důkladně.
Řekni mi Andulko máš li mě ráda
pod naší jablůňkou, až budem si spřádat.
Spřádat sny o našem životě
nechť svědkem je náš kohout na plotě...
Komentáře (6)
Komentujících (4)
Doporučit
Tisk
A já ti ráda dosvědčím
až vy dva přijdete do řečí
a probírat vás budou všechny krovy
že tohle je o lásce...opravdový
a že i ten kohout kokrhá:
"má ji rád...a to potrvá"
***
Tohle má tak pěknej nádech toho lidovýho slovesnýho...
Fakt jsi potěšil, nesetkávám se často, o to víc ráda jsem četla*
26.10.2024 18:51:52 | cappuccinogirl
Děkuji moc za skvělý komentář. A jsem m9c rád že se ti líbí má básnička. :-)
26.10.2024 23:03:56 | orokroK
a v podstatě jsi všem poetickým duším
předložil zjevnou vizi - zdá se
páč i já jsem při čtení byla v jiném čase
tam, kde cudnost dívkám tolik sluší
a kde ti mládenci jsou galantnost snad sama
tleskám ti příteli - za lásku, co tu s náma :)
26.10.2024 08:33:15 | šuměnka
Děkuji mockrát za úžasný komentář a moc mě těší že se ti líbí má básnička. :-)
26.10.2024 12:02:37 | orokroK