Platinovým srpem rosíš černozem
z krve šarlatové trny odpadly
a kapky její kypří lásku v ohnivém poli
kde vůně myrhy v týlu tak bolí...
A milovat bídu v horku snazší je
i v šerosvitu líbajících rukou
kdy sudlice ťala v křídla trojlístku
uronila rodící se srdce milenců...
Dýcháš živý prach z hvězd v nebesích
doufaje v dusot kopyt bílých vraníků
tak jak jsi milovala vedro v poli obilí
tak skrápí tě milovaných vloček rej...
Zasloužil si snad platinový prut tvůj polibek?
Pumpuje snad tvé srdce mízu světa jen tak?
Prahnou snad ještě tvé bubínky po hudbě sfér?
Nebo snad miluješ jasmíny dle plánu démonů?
Platinový srp proměnili tepci v kosu zázraků...
Nepřestávej milovat...
pumpuju...
29.10.2024 12:10:58 | enigman
pumpa je dobrá věc, jen když z ní teče tér nebo asfalt - to nepiju, to teče pomalu. Dík za podporu a doufám, že se líbila. Zdravím
29.10.2024 15:12:01 | Pablo Kral
ST...tohle bylo úžasný číst.
Konec vyloženě potěšil.
Odcházím odtud s pocitem povzbuzení, diky:-)*
29.10.2024 07:06:50 | cappuccinogirl
Pěkné
28.10.2024 21:18:50 | mkinka
děkuji za podporu básně, vznikla "zničeho nic", a tak to asi má být. Děkuju mkinko a zdravím
29.10.2024 08:27:53 | Pablo Kral