Zmijí svatyně

V šeru mezi balvany
kde mech objímá chladný kámen
a kapradí šeptá pradávné příběhy

Tam
kde slunce kreslí
mozaiku stínů na rozprasklou zem
tančí hadí královny

Jejich šupiny
jak tekuté stříbro
odráží paprsky poledního žáru
zatímco jejich těla
splétají rituální vzory

Vzduch voní
mateřídouškou a pelyňkem
a čas zde plyne
podle zákonů plaza

V tomto chrámu
bez střechy a zdí
kde oltářem je rozpálený kámen
přebývá
posvátná hrůza i krása

A já
tichý poutník
jen zadržím dech
a stanu se součástí
jejich věčného tance