Bulharská varna

To raný večer nepočal marně,
když sešli se tři extrémisté,
v bulharské pervitinu varně.

Varna byla na okraji města,
tam kde u kostela končí cesta,
budova tří chlapů co se činí,
práce u chemického náčiní.

Je už to u nich zvláštní tradice,
chlastat červené víno z krabice.
Mají pak spolu snažší řeč,
jak je to chytá v břiše křeč.

I v tento den si nalili,
aby svá hrdla zkropili,
již rudě se jim barví líce,
však přilévají stále více.

„Pánové, já vám mám choutky“,
říká první dlabaje pochoutky,
„ba koupil jsem i růži bez trní,
však ženy žádné v okolí není,
co mám si počít jen?“

„Strč si choutky i to kvítí,
tam kam slunko nesvítí.
Na mínusu jsme již druhým rokem
v prdel se hrabem mílovým krokem,
a ty tu řešíš voloviny!“

Třetí nedbaje slovní srážky,
chystá fosfor, jod a prášky,
drtí bílé kapsle v prach,
nepřipouští si on strach.

„Vždyť se ti to nerozpouští správně!“
otočil hněv ten druhý k jeho tělu,
„A co, budou snad kvalitu vymáhat právně?“
„Vždyť zabíjíš nám klientelu!“