podzim

do hnědých louží

rozoraných polí

krvavou deku

rozestřely buky

javory zlatem

vyšívaly lemy

a kdesi z dáli

zakvorkaly sluky

vše už se chystá

k blížícímu spánku

jen já tu sedím

ruce kolem ramen

na známá místa

hledím v mírném vánku

a rty si samy

zašeptají Amen