Raketový křižník brázdí prázdnotu,
jeho protiasteroidové dělo
míří do tmy.
Kde kdysi byla modrá,
teď jen šedý prach,
pás mrtvých planet
jako náhrdelník z popela.
Vzpomínky na domov
blednou s každým světelným rokem,
zatímco motory zpívají
svou mechanickou ukolébavku.
Jsme příliš daleko,
abychom se mohli vrátit,
příliš blízko novému začátku,
mezi troskami času
hledáme cestu vpřed.
A nový začátek někde čeká... třeba vás bloudí víc a potkáte jinou zářící loď a planetu tajnou, kde vše znovu začíná ;-)
Krásné napsáno!
01.11.2024 08:46:49 | Rafinka
cesta vpřed se hledat nemusí!
ať se vydáš kamkoli - tak míříš správně
a z trosek vždycky, ač jsou na kusy
se zrodí cosi nové, lepší - bezděky a hravě
dík tvůrcům, kteří neúnavně tvoří Existenci
tak z mrtvých planet vstanou nově jiné
domov je tam, kde duši najdou zatracenci
a každá vlastní myšlenka je první krok za činem :)
01.11.2024 08:03:02 | šuměnka