někdy se jenom tak zasním
sám sebe tiše se ptám
kolik jsem napsal už básní
a kolik ještě mám?
co bude potom až vyjde
poslední slovo z mých úst
možná že hned konec přijde
a možná jenom půst
možná mi zůstanou slova
v hlavě znít jenom tak
a možná začnu znova
dívat se do oblak
třeba se hned skácím k zemi
mrtvý a tuhý jak trám
a třeba chtít začne se mi
nikdy se nevrátit k vám...
... a třeba nás tu přežiješ všechny,
kdo pláčeme nad tvým osudem...
to vědí jen ty tvoje vědmy,
co sají ti osud pod stolem...
03.11.2024 20:17:41 | Ž.l.u.ť.á.k.
Tohle jsou otázky co visí na vlásku Osudu...
A kde nemám jistotu vlasce...tam raději ptát se nebudu:-)))*
Bo je to docela o strach - vědět
Jak dlouho ještě budu smět do slunce hledět...
Jak dlouho ještě budu básně psát???
Snad do té chvíle předposlední...
Protože poslední okamžik - už zvládne mi je - zakázat:-)**
03.11.2024 10:35:54 | cappuccinogirl
no když se necháš ;) není to vlastně o smrti, ale o konci psaní veřejně
03.11.2024 13:44:00 | zase já
ať bude co bude - bude to cesta
ponovu - a proto dobrodružně svěží...
duše ta dokáže všechno všude přestát
tak ji nech, ať klidně, kam si chce běží...:)
02.11.2024 09:40:09 | šuměnka
Jejdamane, blázínku, na to nemysli, max na to opětovné vzlétnutí, teda koukání do oblak
02.11.2024 08:16:27 | Anfádis